Homocystein (Hcy) je nebezpečný i pro mladé.

Částečně informovaní lékaři vidí význam Hcy jako výhradní problém starší části středního věku a seniorů, který se mladší generace netýká. Nechat tento omyl přežívat by bylo společensky nebezpečné. Posuďte sami proč!

Problém začíná brzy po narození u nekojených dětí. Kravské mléko, ze kterého se vyrábí umělá kojenecká výživa má 3x větší obsah methioninu, než mléko matky. Methionin je aminokyselina, ze které v buňkách vzniká Hcy. Proto se u uměle živených dětí nacházejí vyšší hladiny Hcy a rychleji se u nich rozvíjejí poruchy, které jinak známe u dospělých. Vyšší hladina Hcy je nepochybně příčinou náhlých, dříve nevysvětlitelných, nočních úmrtí dětí kolem věku 3 měsíců.

U školních dětí a dospívajících jedinců zaznamenáváme v průměru podstatně horší úroveň stravování co do biologické zdavotnické ikony na tabulihodnoty, než měli jejich rodiče. Poruchy zdraví, se kterými navštěvují lékaře, byli lékaři dříve zvyklí přisuzovat podstatně vyšším věkovým skupinám. Z toho co víme o Hcy a příčinách zvyšování jeho hladiny v krvi je zcela logické a odpovídá epidemiologickým kriteriím, že příčiny zhoršování zdravotního stavu mladé generace jsou právě ve stravě, konkrétně v její nižší biologické hodnotě v porovnání s tím co jedli rodiče, když byli v jejich věku. Proto je třeba si představit, že dosažená hladina Hcy v jejich krvi je vyšší, než jakou měli ve stejném věku jejich rodiče. Bohužel, rozšiřování zvýšené hladiny Hcy v krvi (hyperhomocysteinémie = hyHcy) v mladé generaci s sebou nenese pouze trest za vlastní nevědomost jedincům, kteří ve volbě svého stravování porušují přírodní zákonitosti. Ty jsou přísné a nestrpí nikomu nevědomost, nebo pochybnosti o své platnosti. Zlé je, že trestáni jsou i ti, kteří vůbec za nic nemohou: děti, které se teprve mají narodit.

HyHcy může pokazit budoucí šťastný život dětí na několik způsobů a nebo může vůbec zabránit tomu, aby přišly na svět: Vyvíjejí-li se zárodečné buňky budoucích rodičů - vajíčka a spermie v podmínkách hyHcy, dochází k narušení utvářející se DNA. Změna v této nositelce dědičné informace je podstatou tzv. genové mutace, která je trvalá a provází všechny generace potomků takového jedince. Toto je princip, na jehož základě přibývá od jedné generace k další vrozených poruch imunity, metabolismu a vrozené dispozice k leukémii, dalším nádorům a jiným těžkým onemocněním. Jediná známá prevence je snížit hladiny Hcy obou budoucích rodičů na fyziologickou úroveň a počkat 3 měsíce než dozrají zdravá vajíčka a spermie bez mutací a teprve potom z nich nechat vzniknou oplozením nového jedince.

To, jak hyHcy poškozuje enzymy, se projevuje i u vajíček a spermií. S novými generacemi přibývá neplodných párů úměrně ke zhoršování biologické kvality jejich stravování. Řada z nich se uchyluje k asistované reprodukci s rizikem, že podaří-li se uchycení uměle oplodněného vajíčka v děloze, může se narodit dítě s některou vrozenou poruchou, jak byly zmíněny v předchozím odstavci. Léčení této příčiny neplodnosti se týká obou partnerů, je stejné jako v předchozím odstavci a mělo by probíhat s kontrolou hladiny Hcy v krvi a ve spolupráci se zasvěceným lékařem. Léčení je obvykle třeba doplnit o vhodný zdroj enzymů.

Nezpůsobí-li hyHcy příštím rodičům poruchu plodnosti a dojde při ní k oplození vajíčka, má na další vývoj embrya vliv Hcy v krvi budoucí matky. Jeho vyšší hladina působí méněcennost placenty a jejího cévního systému. Placenta nelpí dostatečně pevně ne stěně dělohy, takže těhotenství se vyvíjí jako rizikové s nebezpečím potratu, nebo předčasného porodu. Další varianta nebezpečí hyHcy v krvi matky v prvních týdnech těhotenství je ohrožení plodu poruchou ve vývoji tkání a orgánů. Tak vznikají vrozené vývojové vady mozku a míchy, srdce a velkých tepen, končetin a část rozštěpových vad v obličeji.

Když se vyskytne některá z popsaných poruch, považují se obvykle za "rány osudu". Toto hodnocení je zjednodušené a nepřijatelně zbavující odpovědnosti. Budoucí rodiče vždy nesou odpovědnost za zdraví budoucích dětí, neboť existují poznatky, které pomohou tuto odpovědnost naplnit. Ale odpovědnost neleží jen na budoucích rodičích. Spočívá neodmyslitelně i na bedrech všech lékařů v redakčních radách odborných časopisů a redaktorů velkého tisku a jejich lékařských poradců, kteří zatím odmítali propustit tyto informace směrem k veřejnosti a řadovým lékařům.

Především praktičtí lékaři a jejich kolegové specializovaní na děti a dorost by měli vědět o všech nebezpečích, která hyHcy přináší a přinejmenším pro ochranu zdraví budoucích generací a tyto poznatky uplatňovat.

K sobectví lékařských špiček, které brání rozšíření poznatků umožňujících celkové využívání všeho, co zatím o Hcy víme, musíme přičíst i odpovědnost za velké narůstající nebezpečí: Genových mutací vyvolávaných hyHcy přibývá. Je možné i vypočítat, kdy přijde doba, že v populaci nebude dostatek jedinců se zdravými geny a že se budou spolu křížit převážně geny mutované. Z jejich kombinací se budou rodit jedinci s poruchami zdraví neslučitelnými se životem, nebo neplodní. I tak by šlo napsat scénář jednoho z možných konců lidstva na naší planetě.

Páni docenti a profesoři, kteří jste dali přednost dalšímu příjmu od výrobců léků před Hippokratovým odkazem, je to vaše nevědomost, nebo cílevědomé rozhodnutí, že opomíjíte tyto nezpochybnitelné skutečnosti?